Motýlí den

8. května 2010 v 11:59 | Fée |  Barevné dny
Život je svině... Ale já se nedám!
Brouci mi dělají radost, týden ve Francii jsem přežila s nima a Klusem, návrat oslavila Perným dnem, dnes mě čeká Magical Mystery Tour.
Budu hippie, i kdyby mi stokrát nikdo nevěřil a i kdyby se to stokrát nikomu nelíbilo, sympatizuju s nima a uznávám jejich ideologii.
Přemýšlím, že jsem se poslední dobou hodně změnila...

...No vážně. Když se podívám zpět, býval to metal. Teda nejprve jsem se chtěla začlenit a oblíbila si hudbu, potom ten metal. A byla jsem metalistka... Pár let jsem chodila prakticky výhradně v černé, kterou mám fakt ráda doteď. Byla jsem pesimistka a pořád se litovala.
Pak nastal obrat. Jsem idealistka, snažím se usmívat co nejvíc... Mám zase ráda barvy. S hudbou jsem "vyměkla" k Beatlesákům, Doors, Sex Pistols, Clash... K rocku a punku hlavně. Jenomže už to škatulkování neřeším a nesnažím se někam patřit za každou cenu. A nechci bejt neviditelná za každou cenu. No, ale dost už změn, jsem spokojená. :-)


Včera to bylo... Špatný. Zjistila jsem, že jsem asi vážně blázen, protože už mi moje podezření nevěří ani On a snaží se mi to racionálně vysvětlit. Brečeli jsme, oba... Ale už je dobře. Uvědomuju si, jak hnusně se občas chovám.
Ráno jsem si ale uvědomila, že nejsou proti mě všichni. Že mám jeho a svou milovanou mrs. Lennonovou, se kterou se můžu bavit o těch věcech, který mi ostatní tady nevěří (třeba hippies) a o těch věcech, který jsou pro nás nejdůležitější (třeba Beatles). 
A naší věčnou dvojku "Mrs. Starkey & Mrs. Lennon" prostě nic nerozhází. Mám jí ráda, jo.
A jeho miluju. V neděli dovrší další rok svého života, moje malé květinové dítko, můj malej princezna. 
Flower power je moc fajn věta a začínám jí věřit. Jen se bojím herbáře, ještě nemám žádnou rostlinku do něj, jen ty z předloňského... Smutné.
Ve Francii jsem si koupila šátek posetý znaky míru...
Byl to fajn týden, viděla jsem spoustu kamarádů, i těch, které jsem třeba rok neviděla.
A viděla jsem našeho francouzského Kurta, co mi letos věnoval fotografii a objetí... Bylo to moc fajn.

Beatles mi vracejí úsměv. Včera jsem viděla Hard Day's Night a dneska dovrším jejich filmy. Ale stupnici nejlepších určit prostě nemůžu. Yellow Submarine je roztomilá a typicko-beatlesácká. Help! má pro mě hrozně zvláštní kouzlo a pojí mě s ním spoustu pěknejch a veselejch vzpomínek. Hadr Day's Night mě nezklamal... Ale ještě jej nemám tolik okoukaný. Magical Mystery Tour... Jsem neviděla a trochu se bojím, prý je to hodně velká avantgarda. Ale nevěřím tomu, že by Beatles natočili něco, co by se mi nelíbilo. Ostatně Hard Day's Night jsem se zprvu taky bála vidět. 
Chtěla bych se vrátit do jejich doby a netrpělivě čekat na každou další desku, sledovat články v novinách... Vidět na živo jejich smích... Je všechny. Geniálního Johna, kytarového mága George, zodpovědného Paula a mého nejmilejšího littledrummerboye Ringa. Chtěla bych zažít tu starou éru hippies. To mi vlastně připomíná Hair. To už jsem taky dlouho neviděla...

Rozhodla jsem se, že dnešek bude fajn. Dneska bude naše "rendez-vous" kratší... Ale aspoň budu mít dost času na to, si trošku udělat doma radost. Vypít kafe, natrhat kytičky do pokoje, nebo si pustit ten film (ale to až večer). A zítra se budu učit, protože jsem se zhoršila, což se mi nelíbí... A já to vytáhnu! Musím! Vidíte? Zase melu o škole. A píšu bláboly... Ale... Třeba přesně to jsem já. A třeba se to někomu líbí.

Ještě k to Francii... Benjamin Vautier je génius. Byli jsme na jeho výstavě. Znáte Bena? Jeho uměním je "lettrismus", prostě krátké věty, provokativní umění, hrátky se slovy. Ale ono je to pravdivé. Některá slůvka pobaví, jiná pohorší, dost jich provokuje, většina vás donutí zamyslet se. Byla jsem nadšená. Jen mi bylo dost líto, že za rok a půl učení-se francouzštiny jsem si zvládla přeložit jen něco. Vždycky tvrdím, že mám ráda lidi, kteří jsou namyšlení právem. Ben k nim rozhodně patří, směle se k nim zařadil... Kdybyste se hodně nudili, zadejte si do vyhledávače "Ben Vautier", najeďte třeba na jeho oficiální stránky (www.ben-vautier.com) a zamyslete se nad ním. Třeba vás dostane tak jako mě, když jsem okouzleně procházela jeho expozicí a fotila všechny věty, co mě zaujaly a kterým jsem rozumněla. 
"Pas d'art sans provocation" - Není umění bez provokace.
Měl pravdu když napsal, že umění je cokoliv, co je zarámované...

A teď už tiše přivřete oči, já mizím v nenávratnu, odkud se ale vrátím. Bez oxymorónu (toho si nevšímejte)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 the-sims-111 the-sims-111 | Web | 8. května 2010 v 12:07 | Reagovat

Krásný

2 Ideantka Ideantka | Web | 8. května 2010 v 18:41 | Reagovat

Beatles mi do života vnesli neuveřitelné štěstí. Bývala jsem taky metalistka... černá mi taky zůstala doteď... taky ze všech nejvíc miluju Ringa (jeho smích v Perným dnu ve vlaku :D)... a hippie se též  (kromě těch drog :P).

3 Vickinka Vickinka | Web | 11. května 2010 v 17:17 | Reagovat

máš krásnej blog :)

sem se určo zas někdy stavim ;))

4 Honza Tabák Honza Tabák | E-mail | Web | 12. května 2010 v 9:00 | Reagovat

METAL je nejlepší....jen emo sou hnusní :)

5 Ká | Web | 12. května 2010 v 21:10 | Reagovat

Beatles! Beatles! Chci je domů..
Na toho pána umělce, co si hraje se slovy, jsem se podívala - a líbí se mi, líbí! Až budu hrozně bohatá, něco si od něj seženu. (Nebo až budu hroznej umělec, skamarádím se s ním a nechám ho, aby mi něco vytvořil :) ) Měj se sedmikrásně!

6 Téé Téé | Web | 13. května 2010 v 7:39 | Reagovat

Podívej se třeba na Across the universe, je to i celé na youtube, ale anglicky a myslím, že bez titulků...Jsou tam písně Beatles v trochu jiné formě, všechno dané do určitého příběhu, ale je to moc krásný flm, troufám si říct, že hodně kvalitní.
Z Brouků mám nejvíc ráda asi Johna, za to všechno, co vytvořil, i když jsem četla v jednom rozhovoru s ním, že hipíky jako takové neměl rád, protože se kolem něj vždycky nahrnuli, byli otravní a pořád mu něco říkali, že to bylo takový zvláštní a nahraný. Nejlepší bylo, když za ním přijela televize třeba až z německa do Londýna, nebo myslím i z Ameriky a on byl i s Yoko skovanej pod peřinou nebo byl v nějakým pytli, nevím...bojovali proti rasismu, při tom...ale avantgardní Yoko byla prazvláštní, s jejími "písněmi" na youtube, ta videa. Měla i nějaké výstavy, vylezla jsi třeba po žebříku, koukla se do kukátka a tam bylo obrovským písmem napsáno Yes. To mohlo zahřát:)

7 Karr ♥-♥ Karr ♥-♥ | Web | 19. května 2010 v 21:56 | Reagovat

Na rock a metal mě naučil bratr :D Vyrůstala jsem na něm :D
Máš krásný dess :))

8 Lufristia Lufristia | Web | 28. května 2010 v 9:51 | Reagovat

Tvůj styl psaní mě prostě baví...člověka tu nutí číst dál, protože nikdy netuší s čím ještě vyrukuješ :D.
Téda, já bych taky jela někam do pryč... :( *závist*
Metalistka...jsem, byla jsem a budu...ale nikdy jsem se neškatulkovala...zaprvé se mi to nelíbí a za druhé...do čeh chceš zaškatulkovat metal spolu s popem, rock a vážnou hudbu protkanou čekýma písničkama a celtic hudbu? :D cheche :D
Pan umělec...musím si to pořádně všechno objet...sice francouzsky neumím žvástnout nic kromě je suis malade :D a to jen díky Laře Fabian...ale to mi v tom nijak nebrání :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.