Propršený den

7. srpna 2010 v 14:58 | Fée |  Barevné dny
Možná budete čekat, že tohle bude další ze série těch optimistických článků...
Nemůžu vám to slíbit.
Pokud na tom trváte, nečtěte dál.
Pokud vám to nevadí, stejně nečtěte dál.
Otevírá se ve mě mé staré sebelítostné já...

Mám pocit, že mi život protéká mezi prsty. Napadlo mě to dneska, když jsem po týdnu v Maďarsku otevřela internet. Nikdo se o mě nezajímá. Mé kamarádky mají jiné kamarádky... Jenže já krom kluka potřebuju i kamarády. Ale mě nikdo nepotřebuje. Jen on. Jsem sobec, ale chci i kamarádky. Nemůžu být pořád jen s jednou osobou, měla bych ponorku.
Zavírám se do sebe a vlastně je mi dobře. Jen jsem strašně sama. I když jsem s ním, jsem sama... Nikoho nezajímám. Jenže u děvčat ze třídy... Mám pocit, že to je tím, že JÁ mám kluka, tudíž asi předpokládají, že nemám zájem... Jenže já nejsem jako S. a T., abych kvůli vztahu zahodila všechno. 
Achjo.


Byla jsem s rodiči a bráchou na týden v Maďarsku. Udělala jsem tu největší chybu a to, že jsem si cestou tam pustila Kelly Family. A celý týden mi potom v uších nehrálo nic jiného. Ani teď. "Gaurdian angel stay with me, I'm on my knees". Milovala jsem je vždycky. Od malička. Jop.
Ale ta idyla taky skončila. Můžu do zblbnutí poslouchat stará cédéčka... Ale to je tak všechno co můžu. Jo, ještě se můžu koukat na staré videokazety. To taky budu dělat.
Poslouchám Santa Maria a mrazí mě... 
A je mi fuk, nakolik ostatním připadám bláznivá. Mě je tak dobře.


Udělala jsem si čaj. Svůj oblíbený čaj s mlíkem a cukrem. Pomalu se uklidňuju. Víte, je jedna věc tvářit se jako že se nic neděle a všechno je ok. A druhá věc je to, jak se cítím. Jsem ráda, že se tu můžu vypsat. Pro mě totiž asi šťastný konce neexistujou. A nebo existujou a já o nich nevím.
Potřebovala bych být sama. Ale copak můžu milému říct, aby zítra nechodil, že chci být sama?
Všechno jde do kopru... Ale já se nedám. Nemůžu. Už kvůli sobě ne!

Vlastně se těším do školy. A na Rhodos. A na zbytek prázdnin. Jsem těšivej člověk. Mám radost i za bráchu. Dala jsem mu svojí stařičkou empétrojku, do které se vejde jen málo přes 20 písniček a on je šťastnej. Zpívá si Rock'n'Roll Stole My Soul a je spokojenej. Já také. Díky tomu, že mám v počítači vlastně jen rock, metal, punk a podobné věci, se nemusím (zatím) bát o bratrův budoucí vkus. Začátek má dobrej.
Bude líp. Věřím tomu, že slunce přijde. Vždyť sakra vždycky přichází!

No, napíšu něco. Něco. Mám v hlavě krátkou povídku. Opět se špatným koncem, jsem nenapravitelná. Ale musím to zvěčnit. Třeba mě pak budou napadat i happyendy. A nebo ne?
Uvidíme...
Víte, dík, že mě posloucháte (čtete a nečtete)
Mějte se...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lufristia Lufristia | Web | 7. srpna 2010 v 21:32 | Reagovat

Máš nás...a u mě je jisté, že kdykoliv by se něco dělo, můžeš napsat, klidně i zavolat, cokoliv. Moc dobře víš, že mi na tobě záleží. A nechci aby ses takto trápila.
Taky mě mrzí, že některé interprety nebo kapely si už naživo nikdy nebudu moci poslechnout. Co mě vždy dostane do kolen je "Phantom of the opera" od Nightwish (ještě s Tarjou)m, to už nikdy naživo neuslyším...a strašně mě to mrzí...
Stejně jako že neuslyším nový singl Michaela nebo si nezazpívám s Karlem Krylem. Všechno se to někdy vyvalí a člověk si pak uvědomuje jen ty umělce, kteří už tu s námi nejsou.
Je fajn, že dáváš bráchovi takový dobr zákad hudby. Já jsem taky vyrůstala pod metalovou a rockovou výchovou táty a starými trampskými písničkami jako "Montgomery" co mě učila máma...jak krásné je si zapnout rádio a moci si zazpívat staleté skladby...:-).
Měj se líp, chci zpátky moji optimistickou Vílu, ale moc dobře víš, že já tě mám ráda pořád, ať jsi jaká jsi...:-)

2 Joanna Joanna | Web | 10. srpna 2010 v 16:41 | Reagovat

Většinou je to tak, že si jedna z kamarádek najde kluka a pak sama začne kámošky zanedbávat. Tohle ale nechápu. Snad se dá pochopit, že už nebudeš jen věčně s nimi a že máš dost mísa v srdci jak pro ně, tak pro něj... Třeba se to zlepší nástupem do školy - pokud to jsou tedy spolužačky :-) Mooc v to doufám :-)

3 Téé Téé | Web | 11. srpna 2010 v 9:08 | Reagovat

Zrovna včera jsem se s milým bavvila o tom, že mám málo kamarádek a pak jsme to nějak vypustili. Umim si povídat jenom s určitýma lidma, jenom s určitýma kamarádit. Ono to se mnou lepší asi nebude. Přes prázdniny se každej rozuteče do všech koutů a na lidi okolo není čas, takže... to zvládneš:)

4 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 13. srpna 2010 v 13:33 | Reagovat

Není nic jednoduššího, než si o tom s holkama promluvit. Říct jim, že neztrácíš zájem mít kamarády. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.