close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duhový den (pokus číslo dvě)

17. října 2010 v 12:38 | Fée |  Barevné dny

Takže... Smazala jsem ten předešlý nonsens. Nestojí za řeč.
Nejlepší antidepresivum? Poslední zbytečky prázdna se vypařily s prvními tóny skladby "In the hall of the mountain king". Ale o tom později.
Konečně vám můžu říct všechno, juchů!

Takže pro začátek - žiju. Dýchám s obtížemi a místy se potápím, ale žiju! Už celých 12 dní se počítám mezi sedmnáctileté, je to fakt žrádlo. Ale ne, teď vážně. Jediný důvod, proč slavit své narozeniny je vlastně ten, že 5. října 1962 Beatles vydali první singl. Důvod k oslavě, jop.
Po čtyřech letech jsem se dočkala nového mobilu (ne že by na tom tak moc záleželo, ale vlastně jo, mám z něj radost) a konečně jsem dostala buben seržanta Pepře. Pro překlad - můj muž (vysvětlím níže) mě podaroval krom vlastnoručně ušmodrchaného náramku (vy máte svatební prstýnky, my máme náramky přátelství, úchylárna!), který se mimochodem vážně ohromně hodí ke společenským šatům, vážně!, taky beatlesácký placky, především k seržantovi Pepřovi. Miluju ho. (Jo, přečti si to a posilni ego, potvoro :P).
Blonďák mi dal úžasný steampunkový hodinky... Cibule, víte co, je skvělej. Mám ohromnou radost.

(c) La Fée
Ale dost s narcistickým připomínáním toho protivného výročí. Podzim je tu, hurá. Mám ohromně povznášející pocit, když mi listí křupe pod nohama, vítr si hraje a všechno je barevný. Takový to správně snílkovský a romantický období! :) (A po ránu je zima jako prase).
Asi vás začnu otravovate ještě svými "lehce" nepovedenými pokusy o fotky. Hej ale blog.cz fakt stylově kazí kvalitu!
/Mimochodem, kdo poznal, že mám arachnofobii má bod/

Nutno podotknout, že mou milovanou zobrazovku, ten krásnej Canon 1000D táta vyměnil, dle mého názoru naprosto zbytečně, za Canon 50D. A co hůř, vyměnil i ten skvělej makroobjektiv, za nějakej obyč základovej, se kterým se makro při nejlepší vůli fotit nedá, fňuk :(

Minulou sobotu jsem strávila v knihovně a částečně v kavárně se svým mužem a jeho maminkou a spoustou dalších lidí. Fotografů. 
A víte co? Bylo to vážně skvělý. Fakt. No, každopádně jsem od jeho maminky dostala knížku o focení. Tyjo, třeba se konečně začnu učit!
A přestanu si hrát na něco co nejsem, pchmpf.

Jinak děkuju těm, kdo mají trpělivost číst ty mé netvory. Momentálně jsem plná nápadů, což není zrovna nic moc, protože nevím co psát dřív. Jestli fanfikšn, na kterou mí čtenáři čekají (to znělo dobře aneb milosrdná lež je fajn) už dost dlouho, nebo psychotropní úchylnou povídku, na kterou čeká milý, nebo pohádku, ke které jsem ztratila kus na papíru... Je to složité. V šuplíku mám ještě jednu dopsanou, nepovedenou. Takže se aspoň v té kritice vyžijete :)

Víte, je hrozně zdárný začít v sedmnácti přehodnocovat budoucnost. Poté co jsem nedávno (pár měsíců nazpět) zahodila ten nápad jít studovat historii nebo filosofii (v historii mě baví jen něco a filosofové jsou moc pesimističtí) a já zjistila, že vlastně jediný co chci, je věnovat se nějakým způsobem literatuře, písmenkům a tak... A začala hledat školy, protože tadá! za chvíli bude čas vybírat si semináře a než se naděju, je tu maturita (kterou páni ministři dost zvorali, prosimpěkně). Ach jo, máme dost idealizovanou budoucnost a mě se vůbec nelíbí, že přemýšlením nad realitou mi zabírá tolik času. Zbytečnost, nějak bylo, nějak bude!

(c) La Fée
Ve středu jsme byli místo školy na koncertě. Studentskýho orchestru. Hráli Peera Gynte (by Ibsen) od Edvarda Griega. A bylo to... Půvabný. Mám stále plnou hlavu té krásné melodie, prvního houslisty, jež svou úlohu dojemně prožíval, úšklebků pohledného cellisty (múza), houslistky, co zkazila svůj part a přesto všechno se smála!
Po příjezdu domů jsem si v knihovně musela půjčit divadelní podklad a stáhnout si celou tu krásnou scénickou hudbu do počítače. A vám, vám doporučuji již zmíněnou "In the hall of the mountain king" (kterou možná znáte třeba od Apocalyptiky) a krásnou "Morning Mood", kterou možná také znáte.

V pátek jsme byli v tanečních. Tanečníci měli prodlouženou a měli jí moc pěknou. Pravda, na druhou hodinu jsme zběhli... Do hospody. Ach jo, jsem tak zkažená. (Fajn, ten byl slabší). Ale pak jsme spolu plesali na Let It Be... A bylo to krásný. Mimochodem, můj "brácha" co teď chodí do tanečních už milého automaticky nazývá mým manželem, vysvětlení pro to označení "můj muž".



No a abych vzpomněla na Johnnieho nedožité sedmdesátiny...


 A Georgova krásná...


Milujte se a buďte šťastní :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 17. října 2010 v 13:13 | Reagovat

"To je fakt žrádlo", miluju tohle slovní spojení... :) Akorát jsem to naposled slyšela v Pulp Fiction :D

2 Teyras Teyras | 17. října 2010 v 13:37 | Reagovat

No ne, ukazovala jsi mi někdy toho pavouka? Je povedenej :) Jinak buď ráda, že máš nápady, i kdybys měla zpracovat jen jeden, bude to stát za to :) A jo, ego jsem si posilnil, i když mi za to řikáš potvoro :D Taky tě miluju... Moc :)

3 Joanna Joanna | Web | 17. října 2010 v 14:43 | Reagovat

Ta Johnova... hrála ve filmu Imagine. Když jsem se tak na to koukala, bylo mi fakt na nic, že už tady s náma není. (Ne, že bych někdy zažila to, že by byl, což je škoda...)
A ta Georgova... Teď ji mám v menu, protože je naprosto dokonalá!!!
Užívej si sedmnáctku :P
A těším se na dílka :))

4 Joanna Joanna | Web | 17. října 2010 v 19:56 | Reagovat

Ano, inspirovala jsi mě :))))) :P
A děkuji za pochavlu a vlastně děkuju za komentář a vlastně za všechny :D, páč mi na tváři vždycky vykouzlí úsměv :)

5 Ká | Web | 18. října 2010 v 19:29 | Reagovat

In the Hall of the Mountain King je vážně skvělá věc. I když je pravda, že ostatním věcem od Griega jsem moc na chuť nepřišla, bůhví čím to je...
A podzim je skvělej, nejlepší.

6 Weri Weri | Web | 18. října 2010 v 19:37 | Reagovat

ahoj, moc se mi líbí, jak píšeš :D a taky tvůj dess :)je to tu takové nenucené, neumělé..prostě upřímné :)

7 Lufristia Lufristia | Web | 29. října 2010 v 22:49 | Reagovat

:D...Optimistický článek. Miluju, když se v článku střetnou dvě části autora! Jedna se stále snaží psát spisovně, slušně a ta druhá mu do toho hází takový "kydy"! :D Úžasné...:-)
Tobě opravdu listí "křupe" pod nohama?! Tý jo...:D Ne, já jsem dneska ujetá :D...
Áhm...miluju tvoje články :-)...♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.