Spi děťátko, spi!

23. října 2010 v 17:44 | Fée |  Z pera...
Jedna z těch méně povedených. Nicméně námět mě napadl jednou, v létě, když jsem odkudsi šla domů... Zkuste zapomenout na to, že to má nedomyšlenou pointu. Nebo možná ne nedomyšlenou, každopádně ale dost nelogickou. Zkuste přivřít oči...
P.S. Očekávám pouze konstruktivní kritiku, případné nadávky si prosím odpusťte :)

°°°

Maminka, ta nejkrásnější maminka na světě, se dnes chovala trochu podivně. Asi dvakrát Bětušku jen tak, z ničeho nic, objala a přitiskla na hruď tak, jako by nejpozději ihned měl vypuknout konec světa. Veškeré své a tatínkovy fotografie otřela od prachu a nenápadně je povystrčila na viditelnější místo. U podobenky, na níž byla rodina zvěčněna v létě a všichni se šťastně usmívali, se na okamžik zastavila. Posmutněle a hodně nostalgicky si prohlížela radostní obličeje. Všímala si i drobných detailů - maličkých bílých zoubků Bětušky, své tmavé kadeře, jež se zachytila do knoflíčku na tatínkově košili, sedřeného pásku jeho hodinek. Jako by na těchto drobnostech nějak obzvlášť záleželo.

Bětuška nic z toho nechápala, žádný z varovných signálů prostě a jednoduše nevnímala. Možná byla příliš zaměstnána spojováních velkých plastikových kostek ze stavebnice - stavěla právě duhový zámek pro sebe, maminku a tatínka. Chtěla, aby měl tatínek radost, až se večer vrátí. Tak trochu i doufala v odměnu v podobě něčeho sladkého, případně o kousek delšího vyprávění na dobrou noc. Holčička byla na svůj věk poměrně bystré, maličko rozmazlené a především velmi milované dítě. Splněný sen svých rodičů...

Nástěnné hodiny odbily šestou hodinu. Maminka se ulekla a trochu zahanbeně odstoupila od barevných rámečků na fotky. Uvědomila si, že se tatínek nejpozději za hodinu vrátí domů z práce a je tedy nejvyšší čas začít připravovat omelety s bramborami a černý čaj k večeři. Uspěchaně narazila ve dveřích kuchyně na Bětušku, která zde stála a rozčileně si dumlala ukazováček.
"Mamí," zatahala maminku plačtivě za lem černého roláku. "Já bysem.. Cela.. Pííít!" Protáhla a ještě zuřivěji zatahala.
Maminka se trochu křečovitě pousmála, netrpělivě pohladila děvčátko po blonďatých kudrnách a podala mu plastový hrneček se šťávou. Jakmile Bětuška dopila, beze slova opět trochu neohrabaně odhopsala do obývacího pokoje k rozdělané práci. Maminka si trochu povzdechla a jala se připravovat večeři.

Chvíli po sedmé klaply vchodové dveře a zarachotily klíče. To byl pro Bětušku jasný signál.
"Tatínek, tatínek!" zvedla se od čerstvě dokončené stavby a s ječením cupitala tatínkovi naproti. Ten se posmutněle usmál a zdvihl dcerku do náručí. Stejně jako maminka i on ji svíral více a déle než obvykle a konejšivě jí šeptal do ouška, jak moc jí má rád. Společně zasedli k večeři, která však tentokrát byla neobvykle tichá a přeplněná láskyplnými i soucitnými pohledy. Bětuška však s dětskou bezelstností a naivitou hodnou holčičky jejího věku stále nechápala. Tohle všechno přičítala k radosti z pestrobarevné konstrukci neurčitého tvaru, představující zámek pro ně.

Po večeři děvčátko spokojeně inkasovalo dvě kostičky čokolády a překvapivě poslušně se nechalo osprchovat a následně i uložit do postýlky s velikým plyšovým medvědem. Bětuška spokojeně sevřela hračku a vyčkávavě sledovala tatínka. Ten se však v ten večer nemohl pořádně soustředit na pohádku - chvílemi zapomínal číst a jen si zamyšleně prohlížel střídavě obal knížky a obličej své dcerušky, jež ho nespokojeně vracela do reality, a místy se zakoktával. Holčička však (snad ze samé únavy) ani toto nepovažovala za nic, čemu by měla přikládat nějaký vyšší význam.

Tatínek dočetl, povstal a objal právě přistoupivši maminku kolem pasu. Oba se zadívali nad postel se svým potomkem a oplatili dcerce úsměv. Bez jakékoliv domluvy se obrátili k sobě a oba nepatrně kývli hlavou. Tatínek se sklonil a s ujištěním, že ji miluje, políbil Bětušku do vlasů. Se svěšenou hlavou odcházel. Maminka se na dítě naposledy láskyplně zadívala.
"Spi děťáko," šeptla. "Spi!" A hlas se jí zlomil, snažila se nedat se ovládnout pláčem. V oku se jí zaleskla slza. Odešla.

Poslední, co Bětuška slyšela těsně před upadnutím do říše snů, byly dva tiché výstřely...

°°°
(c) La Fée, 2010
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Joanna Joanna | Web | 23. října 2010 v 20:05 | Reagovat

Tak to jsem nečekala. Spíš jsem si pořád myslela, že je ta malá nemocná a že se už neprobudí. Týjo, to mě dostalo!
Moc dobře se to četlo, vůbec mi to nepřišlo "méně povedené", jak říkáš :)

2 Baru ♥ Baru ♥ | Web | 24. října 2010 v 14:09 | Reagovat

Méně povedené?!! Je to úžasný. Píšeš fakt dobře :)

3 Tsukiko Tsukiko | E-mail | Web | 24. října 2010 v 22:16 | Reagovat

Krásný ^^ moc se ti to povedlo, ale taky jsem si nejdřív myslela, že je ta malá nemocná :)

4 Manon Manon | Web | 27. října 2010 v 18:40 | Reagovat

No, tak na tohle se dá řict pouze: WAU

5 Anča Anča | Web | 27. října 2010 v 23:32 | Reagovat

článek si přečtu pozdějc....nemám čas :(( myslim, že se určitě fotit nedá...konkrétně v rudolfinu se fotit nesmělo

6 Joanna Joanna | Web | 28. října 2010 v 15:37 | Reagovat

Já jsem si pár zápisů vystřihla a pak jsem deník vyhodila. Myslím, že ty "nejkvalitnější" jsem si nechala :D Máš pravdu - člověk se nejlíp pobaví na svůj účet ;)
Díky, malý vrah - to jsem já :D

7 LuZinka :) LuZinka :) | Web | 28. října 2010 v 16:14 | Reagovat

Krásnej dess ;)

8 Lufristia Lufristia | Web | 29. října 2010 v 22:54 | Reagovat

Je zvláštní, že i mně se takové scénáře někdy míhají hlavou. A jako vždy v tom vystupuje moje "alter"ego...

Je to..smutné, lehce morbidní,...a zmrzl mi úsměv na rtech. Nejdřívě mě napadlo, zdali není Bětuška nemocná...ale potom. Och bože. Když si člověk pomyslí, že někteří lidé jsou toho opravdu schopni...nechat tady samotné, bezbranné dítě :(
Napsala jsi to krásně

9 Therine Therine | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 13:09 | Reagovat

Jeden z prvních příběhů,které jsem od tebe četla a najednou vidím "méně povedené"?!V tom případě musí být všechny ostatní úžasné.Nevím,jak se ti podařilo,ale ten příběh je hrozně hezky napsaný,na konci mi bylo malé Bětušky hrozně líto.Musím se přiznat,že jsem čekala,jestli tam náhodou někde poblíž nevybuchne jaderná bomba,ale takovýhle konec jsem fakt nečekala.Smutné,ale bohužel realistické.

10 Therine Therine | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 13:09 | Reagovat

Můj první komentář na tomto blog a zase (jako obvykle) vyhodnocen jako spam.Bylo to asi moc dlouhé.Prosím autorku o zveřejnění.

11 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 28. ledna 2012 v 19:38 | Reagovat

Néééé... Jak to sakra mohli udělat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.