Pohádka o Snu

30. prosince 2010 v 11:59 | Fée |  Z pera...
Menší nonsens, trochu rychlovka a ne moc propracovaná. Ale jednou je to můj text a já ho sem dám. Mimochodem, kdy asi přijde den a já budu s něčím zase spokojená tak, jako s Lucií a nebo Pianistou?
Takže čtěte a neodpouštějte si kritiku :) Enjoy.
°°°
Bylo nebylo - jak už to tak bývá. Za vysokým kopcem na samotě se nacházela malá polorozbořená chaloupka. Nikdo jaktěživ neviděl kohokoliv, kdo by z ní vycházel a zase se navracel zpět, ale všichni si pamatovali, že odedávna se vždy navečer ve světnici rozsvítí a to světlo tedy všem dává najevo, že obyvatelé stále existují. Jenže, jak se to tak stává, mezi prostým lidem z blízké vesnice se rozmohl názor, že v chaloupce straší.

V cukrárně na kraji vesnice bylo ten den plno. Malá, hubená dcera cukráře, které nikdo neřekl jinak než Vanilka, se měla co ohánět, aby všechny hosty obsloužila. Kmitala po místnosti, jen se kolem míhala záplava jejích loken. Někteří návštěvníci se na Vanilku přívětivě usmívali, jiní se dokonce nebáli prohodit slovo, na které jim děvče odpovídalo mírným pousmáním. Nikdo, ale vůbec nikdo, by si nedovolil být na tu milou holčinu nerudný. Však také byla dcerou nejlepšího cukráře z okolí.
Konečně se setmělo, věžní hodiny odbily šestou hodinu a za posledním zákazníkem zaklaply prosklené dveře. Vanilka si rukou otřela zpocené čelo.
"Běžte si lehnout, tatínku. Já to tu pouklidím," usmála se na cukráře. Ten její úsměv opětoval.
"Však si jdi taky lehnout," opáčil.
"Vždyť nejsem ani trochu unavená," zasmála se. "Ještě se půjdu pojít ven a potom teprve zalehnu. Nebojte, zítra budu čilá!"
A jak řekla, tak se také stalo.

Svižným krokem stoupala na kopec za vesnicí. Chtěla vidět půlnoční tanec vil a do té doby hodlala strávit pár příjemných chvil u svého milovaného lesa. Jenže osud jí dnes nepřál. Nebo snad přál? Kde se vzal, tu se vzal... Domek. Polorozpadlá chatrč. Vanilce blesklo hlavou, že tohle bude to místo, kde straší. Do půlnoci zbývalo ještě mnoho času a proto se rozhodla, že to musí řádně prozkoumat.
Váhavě zabušila klouby na dveře. Nejprve se nic nestalo, ale pak... Uslyšela vrzavé kroky. Instinktivně ustoupila, ale to už se s mohutným skřípěním otevřely dveře dokořán. V průchodu stál vysoký muž, o něco málo starší než Vanilka, s vlasy černými jak noc a splývajícími do půl zad. Se svraštělým obočím si trochu přezíravě prohlížel nezvanou návštěvu.
"Já... No.... O-omlouvám se. Nech-chtěla j-j-jsem r-rušit..." zakoktala se dívka.
"V pořádku," mávl muž rukou. Vanilka se už už chystala zklamaně odejít, když jí zastavil. "Ne, neodcházej! Jen nejsem zvyklý na návštěvy... Pojď dál."

Druhý den ráno nestačil starý cukrář žasnout nad tím, v jak dobrém rozmaru jeho dcera je. Vtipkovala se zákazníky, proplouvala mezi stolečky s nevídanou lehkostí. Jakmile na chvíli zaběhla do vedlejší místnosti, nedalo to cukráři a musel se prostě zeptat.
"Čím to, že jsi dnes tak naladěná?" Vanilka se zasmála.
"Včera jsem byla v tom domě, kde straší. Bydlí tam muž, co se jmenuje Sen. Povídala jsem si s ním... Byl tak milý!" přiznala se zrůžovělými tvářemi. Otec se upřímně zalekl. Něco mu říkalo, že tohle nebude nejbezpečnější... Ale co mohl dělat? Usmyslel si, že to přeci jen tak nenechá...

Plynuly dny a Vanilka byla se Snem šťastná. Navštěvovala ho denně a jejich vzájemné porozumění se pomalu prohlubovalo. Ale pak přišel den, kdy to všechno mělo skončit.
Byli zrovna v družném hovoru, když zaslechli prudké a dost hlučné rány na dveře.
"Co to bylo?" vykřikla vylekaně Vanilka. Sen se rozhodl svou spřízněnou duši chránit vlastním tělem. Pohybem ruky dívku umlčel a bráníc jí za sebou, vydal se otevřít.

Přede dveřmi stála snad celá vesnice. Tedy všichni obyvatelé. Muži měli kosy a hrábě, ženy hrozily pěstmi. Sen nechápal... Ale Vanilka ano. V tu ránu si vybavila otcův zasmušilý pohled. Ano, to on všechny zavolal, aby Sna zničili. A taky že ano. Rychtář panovačným hlasem přikázal, aby jej urychleně odvedli do šatlavy.
"Sne..." zanaříkala Vanilka těsně před tím, než jí Sen zmizel z očí. Poslední prchavý pohled věrných očí a tma. Omdlela.

Nazítří byla poprava. Vanilka ochořela. Nechtěla se jít podívat, za žádnou cenu ne. A pak, když bylo po všem... Plakala. Slzami smáčela zákusky a i ti nejpříjemnější hosté hudrovali, ale zlomené duši neporučili.

Uběhl měsíc a cukrářovic dcerka byla opět veselá. Pokorně pobíhala mezi zákazníky a byla samý úsměv.
"Copak se s tebou stalo, že sis zase vyvzpomněla na smích?" otázal se jí rozradostnělý otec. Vanilka pokrčila rameny.
"V noci mě navštívil Sen..." usmála se při vzpomínce.

A od té doby nebyla nikdy sama. Noc co noc přicházel Sen...

°°°
(c) La Fée, 2010

EDIT (17:35) - Chybička se vloudila, jaksi jsem zapomněla na poslední čtyři odstavce, teď už je to celé... Omluvuji se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teyras Teyras | 30. prosince 2010 v 12:48 | Reagovat

Jako vždycky by se to dalo vykládat spoustou způsobů, ale ten hlavní "význam" je vidět a navíc je nádhernej :)

2 Lawiane Lawiane | Web | 30. prosince 2010 v 13:51 | Reagovat

no jo, taky nový kabátek! Útulnost je hlavní, máš to tu vkusné, líbí se mi. článek si přečtu později, budu muset opustit počítač.

3 Joanna Joanna | Web | 30. prosince 2010 v 15:15 | Reagovat

Nemám slov, je to úžasné :)

4 Teyras Teyras | 30. prosince 2010 v 18:07 | Reagovat

No, konec se bohužel dal tušit, ale takhle je to ucelenější...

5 Fée Fée | Web | 30. prosince 2010 v 18:14 | Reagovat

[4]: Máš ještě další možnost o zhodnocení konce :D

[3]: Přečti si to prosím ještě jednou, chyběl mi tam konec :)

6 Teyras Teyras | 30. prosince 2010 v 18:15 | Reagovat

Takže beru zpět, už žádný bohužel :)

7 Joanna Joanna | Web | 30. prosince 2010 v 21:53 | Reagovat

Tak teď je to přímo geniální! :)

8 srdcotepec srdcotepec | E-mail | Web | 31. prosince 2010 v 16:56 | Reagovat

pěkný příběh, milý!

a děkuji za kritiku, s přímou řečí moc nedělám, tak děkuji za upozornění :) navíc jsem to kopíroval z wordu, tak to i nějaké formátování ztratilo...

9 Marťa Marťa | Web | 31. prosince 2010 v 17:55 | Reagovat

Pěkné.

10 Lufristia Lufristia | Web | 1. ledna 2011 v 3:02 | Reagovat

Líbí  se mi to. Pohádky mám ráda. :)

11 Nath~ie Nath~ie | Web | 1. ledna 2011 v 11:30 | Reagovat

Nádherný opravdu :) Ty máš talent na psaní :)

Jinak , užasnej dess .. a hlavně ta ŽLUTÁ ♥ :)

12 Omonka Omonka | 22. března 2011 v 15:04 | Reagovat

Naprosto úžasné :) Hezký blog a hezké fotky! Na nic si tu nehraješ, je to hlavně o tobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.