Nesmíš si je idealizovat

30. prosince 2011 v 16:19 | Fée |  Z pera...
Po dlouhé době cosi psaného. Tohle je velmi čerstvá záležitost, dopsaná dnes. Napadlo mě to, když jsem četla Kvílení od Ginsberga. Hrozně jsem zatoužila psát undergroundově. Takže tohle je spíš experiment, neberte to vážně. Spíš jen porovnejte s mou obvyklou tvorbou. Co je lepší? Obvyklé fantasmagorie nebo tohleto?

°°°

Foukal vítr a odporná oslizlá mlha se mi zažírala do uší i do kabátu. Zatracená kosa, obzvlášť pokud si nevezmete čepici jen proto, že se vám přes rozježené a rozcuchané vlasy VŽDYCKY vyhrne nahoru a vy pak vypadáte... No... Jako debil.
"Typický," zavrčela jsem a pokusila se zachumlat do šály, co to šlo. Na celý náměstí padala tma a já pořád ještě trčela venku v tý proklatý zimě, místo abych byla pěkně doma v teple a pila kafe a kouřila... Zase jsem to posrala, to bylo jasný. Už bylo skoro deset a nikde nikdo. Proč jsem vlastně šéfovi slibovala, že ten článek do uzávěrky stihnu?
Teprve pár minut po půk jedenáctý, kdy už jsem zarudlej nos a uši vůbec necejtila, prsty rukou si urputně snažila ohřát o kelímek fakt odpornýho svařáku a nadávala jako špaček, se objevila osoba, na níž jsem čekala.
Měla jsem to vymyšlený fakt geniálně - reportáž o nočním životě v okolí bordelů a vůbec na největší undergroundový třídě, kde se scházejí feťáci, šlapky, bezďáci a podobný existence, tu určitě ještě nikdo nenapsal. Materiál o nalajnovaným životě v těch více i méně nóbl vykřičenejch domech už jsem měla, zbejvalo jen jedno. Najít si tady, v království špatnejch existencí, tu správnou prositutku a udělat s ní rozhovor.
Když jsem ji uviděla, byla jsem si jistá, že to je ona. Kudrnatý blond vlasy, rudá rtěnka àla MoulinRouge, vysokánský jehly a kabát, ze kterýho čouhaly jen nohy v síťovanejch punčocháčích. Přesně podle mejch představ. Nicméně když jsem se přihrnula blíž, ruku v kapse na diktafonu v pohotovostní pozici, uslyšela jsem z její strany dost hrubej hlas.
"Neser mě, ti říkám! Řekla sem, že mě dneska necháš makat, tak to prostě uděláš, ty kreténě!" hlas zněl přiopile, do nosu mě zaštípala důvěrně známá vůně cigaretovýho kouře. "A ty, ty vypadni z mýho rajónu, čubko jedna!"
Marně jsem přemýšlela, kdo se tak utrhuje na mojí undergroundovou královnu, když mi to zapálilo. Přesně v tý chvíli, kdy se na druhou stranu ulice odpotácela podobná děvka, jen o něco vychrtlejší a tmavovlasá. Byla sjetá, že o sobě nejspíš ani nevěděla. Neztrácela jsem ale naději. Terno nadosah a odměna od šéfa, jako by mě už hřála v kapse. Neohroženě jsem přistoupila ještě blíž.
"Co ty tu chceš?" utrhla se na mě, jakmile mě zmerčila. Zblízka nebyla tak přitažlivá, peroxidovej přeliv jí u hlavy odrůstal, pudrem se marně snažila zamaskovat vrásky a ztrhaný rysy. Kabát odhaloval korzet, co fakt špatně zakrejval její povislý prsa, dokonce i kůže na nohou byla povolená. Punčochy měla roztrhaný, nic moc. Věk kolem třiceti, možná dokonce pětatřiceti. To všechno jsem si důkladně zaznamenávala do paměti, zatímco mě luxovala pohledem. "No?? Nemáš co říct?" Mlčky jsem vytáhla z kapsy kabátu krabičku s cigárama a jedno automaticky strčila do pusy. Když jsem zaznamenala její dost chtivej pohled, se kterým fixovala mý ruce, smilovala jsem se a jedno žváro jí nabídla.
"Dík," zaskřehotala a nechala si připálit. Zatímco lačně vyfukovala kouř, prohlížela si mě o chlup přívětivějším pohledem. "Tak co chceš?"
"Já… Jsem z deníku XXXXX a chci s váma udělat rozhovor. Hodilo by se mi to k mý dnešní reportáži o světě hmm… spodiny," neohroženě jsem spustila, rukou jsem na diktafonu v kapse nahmatala spouštěcí čudlík a připravila se ho co nejdřív zmáčknout a vytáhnout.
"Na to ti seru, slyšíš??" zahlaholila nejdřív. Už jsem fakt myslela, že je všechno totálně v řiti, když ale kolem prošel jakejsi vcelku solventní chlapík a ona málem roztála na místě. "To je ten nejnádhernější chlap, jakého znám." Rozněžnila se.
Nevěřila jsem svým uším. To je přece blbost, aby děvka tý nejnižší kategorie vzdychala po jednom nějakým chlápkovi, kterej za to nejspíš ani nestál. Ale jasně, třeba je to fakt moje padlá princezna a bude to přesně podle mejch představ.
"No, mohla bych vám, teda položit pár otázek?" ozvala jsem se, bývalá jistota zmizela skoro jako můj bejvalej z mý postele. "Nebo byste mi mohla vyprávět sama." Málem bych sama sebe dojala svou ochotou, pche.
"Do prdele, ty seš otravná jak mor!" zamračila se. Přemejšlela jsem, jestli jí nemám něco nabídnout, nebo fakt nebude ochotná ani ceknout a to by byl fakt průser. Už už jsem v hlavě přepočítávala hotovost a taky kolik jí můžu obětovat, když se nakonec ozvala sama: "No jo, tak já ti teda budu odpovídat, když po tom tak toužíš. Ale seru ti na jméno a fotka tam taky nebude, jasný?" Horlivě jsem přikejvla a byla jsem vůbec ráda, že jsem ráda.
"No a co vůbec chceš vědět? Asi něco vo tomhle džobu?" na moje kývnutí vyfoukla další obláček kouře a hrdelně se zasmála, děsný. "Takže ty si určitě myslíš, že jsme úplně normální chudinky, co nemaj co dělat jiného, tak šlapou, co? Tak to seš na vomilu, ty blbko. Posrala jsem si to sama, abys věděla! Děvky nejsou chudák ženský, ale normální píči, co si posraly svůj život. Chápeš, ne? Já prachy potřebuju a tohle jsou rychle a příjemně vydělaný love. Radši si zašukám a dostanu za to mnohem víc, než kdybych makala někde v kanclu a mohla leda doufat, že když dám šéfovi, zvedne mi plat. Nejsem blbá, ne?? Navíc se můžu vyspat jak dlouho chci, lepší než nějaká posraná práce."
Jakmile dořekla, otočila se na podpatku, zahodila špačka a vznešeně se odnesla směrem k bouráku, co zrovna zaparkoval poblíž. Ohromeně jsem zírala, jak se koketně usmívá sotva stojí, přihýbá si z lahve, co jí podal nějakej její kápo či co… Nakonec nastoupila a byla pryč. V hlavě jsem si ještě jednou přehrávala všechno, co mi řekla.
"Hej ty! Nechceš levně potěšení?" vynořil se vedle mě relativně upravenej chlapík a úlisně se na mě nalepil. Nicméně když si všimnul mýho nabručenýho a ne zrovna dobře naladěného kvichtu, zvedl ruce v obranným gestu. "Sorry, sorry! Nevěděl jsem."
"Ne, v pohodě," zavrtěla jsem hlavou. "Jen mě tu rozhodila jedna šlápota."
"Jo ták! Takže ty sis taky myslela, že je to něco strašně fascinujícího a oni jsou to jenom vyfetovaný a věčně užralý trosky nejnižší třídy, co? Nesmíš si je idealizovat, holka," a s úsměvem vzal roha.
Hm, tak z tohohle sólokapr nebude, uvědomila jsem si cestou domů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liv Liv | 30. prosince 2011 v 22:56 | Reagovat

Docela zajímavé..

2 Mara Rose Mara Rose | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 14:43 | Reagovat

Děkuji za komentář a také přeji jen to nejlepší do nového roku. :)

3 Werii Boom Werii Boom | Web | 1. ledna 2012 v 14:42 | Reagovat

Všetko dobre v novom roku 2012 :-* vela zdravia šťastia pohody uspechou na blogu a lásky . praje werii boom

4 Eliza Dot Eliza Dot | Web | 1. ledna 2012 v 14:54 | Reagovat

celkom dobre napísané, dosť drsne, ale to bol asi zámer. tiež zaujímavá téma ;)

5 J. J. | Web | 8. ledna 2012 v 14:16 | Reagovat

Takové svěží. Undergroundem bych to nenazvala, na to je to moc miloučké. Ale má to cosi do sebe. :-)

6 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:28 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

7 Jane Jane | Web | 21. ledna 2012 v 17:28 | Reagovat

To je pěkný, docela bych si dokázala představit pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.