Na konci duhy

23. dubna 2012 v 18:19 | Fée
Čekáš mě. Vím to.
Dneska by Ti bylo 26 a 4 dny, nejspíš bys za sebou měla magisterský titul na nějaké VŠ a určitě bys bydlela někde v Praze se svým přítelem. A já bych za tebou jezdila a...

Skok, zpátky do minulosti, kterou si tak málo pamatuji...

Hádky, které jsem vytěsnila, vzpomínky... Jak jsem jako čtyřletá uměla vyjmenovaná po P... To Ty jsi mě naučila číst, v pěti letech, přivedlas mě k něčemu tak krásnému, jako jsou knížky.
Moje undergroundová princezno, Kurtovo nevěsto...
Dítě, co se nikdy nemělo narodit a které jsi nechtěla a chtěla zároveň.
Tvůj život, co se tak nenávratně posral. Tvůj život, který sis užívala, a který jsi promarnila v jediné chvíli.

Zbyla po tobě jedna jediná krabice vzpomínek - pár dopisů, fotka nad mým stolem, fotka v mojí peněžence, očkovací průkaz tvého psa a řetízek na mém krku.
Stále jsi mou součástí...

Den za dnem ubíhají, v červnu to bude 11 let. A já... Já už jsem Ti odpustila. Už Ti nezazlívám, že jsi mě tu nechala, samotnou. Chybíš mi, tak strašně mi chybíš! Chtěla bych s tebou mluvit, obejmout tě, říct Ti, jak moc Tě miluji.

Jsem o hlavu vyšší, než jsi bývala ty. A jsem o pár kilo lehčí. Ale pořád jsem ta malá holčička, se kterou sis hrála na školu. Kterou jsi při hrách přejmenovávala na Adélku, tolik jsem to jméno nenáviděla!

Vzpomínky, krásné vzpomínky... Karaoke, kdy jsme si zpívaly s magnetofonem Baby Smile od Kelly Family. Kdy jsi plánovala, že si vezmeš Angela a já Seana. Maraton v devětasedmdesátém. Hodiny a hodiny u Z. a E., dopisy přes zahradu, hry, při kterých jste mě tolik trápily, protože jsem byla ta malá.

Slyšíš? Už je mi osmnáct, už jsem velká holka. A velké holky nepláčou.

Jsi moje minulost, moje přítomnost a zároveň i má budoucnost. Vždycky budeš kus mého srdce a mojí duše. Tenhle život žiji i pro Tebe!
Mrzí mě, že jsi mi nedala šanci poznat Tě víc. Postrádám Tě teprve od nedávna, od chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak moc Tě potřebuji. A vím, že bys mi to nikdy nevyčítala, protože jsi mě milovala tolik, jako já teď miluji Tebe.

Tak strašně bych chtěla, abys mě teď viděla. Za rok budu maturovat. Mám kluka. Potřebovala bych, abys stála za mnou, když pláču, abys mi poradila... Budeš mi chybět na maturitním plese. Stejně tak, jako všude.

Nikdy nezapomenu to poslední, co jsme si řekly. Já jako malé, sotva osmileté pískle.
"Prosím, vrať se domů!" "Už to nejde..."
Jako bys to věděla. Bylo týden před tím, bylo to v den, kdy jsem Tě viděla naposledy.

Pořád jsi moje velká ségra.

Sejdeme se na konci duhy, tak tam na mě počkej...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rosemary Rosemary | 23. dubna 2012 v 18:32 | Reagovat

no nemám slov! to je opravdu úžasné!!!

2 Manon Manon | Web | 23. dubna 2012 v 18:45 | Reagovat

Nádhera......Stejně jako Rosemary nemám slov..

3 Ell-e Ell-e | Web | 23. dubna 2012 v 19:00 | Reagovat

Krásné.. fakt..

4 Martin Martin | Web | 23. dubna 2012 v 19:42 | Reagovat

Přesně vím, jak se cítíš... máme stejnou situaci, ale věř, že ona tě určitě pozoruje a je na tebe hrdá. Dělá s tebou každý krok a doprovází tě, a bude tě doprovázet i na maturitním plese, stačí věřit a ona tam bude :) Je milé, že jsi věnovala tak krasný medailonek, jsi neuvěřitelný člověk :)
Taky jsem uvažoval o medailonku pro svého bratra, ale nakonec od toho asi upustím... možná až v jeho výročí :)

5 Sedmikráska Fée Sedmikráska Fée | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 19:48 | Reagovat

Bude čekat... Na konci duhy nalezne každý svůj poklad. Někdo si představí bohatství, jiný rodinu a někdo další třeba štěstí... Ale každému se jednoho dne sen vyplní, i když ne tak, jak si to vysnil... A Ty jsi jednou z mála, kteří si to zaslouží...
Sestra počká ;)

6 Fée Fée | Web | 23. dubna 2012 v 19:55 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Bohužel skutečné

[4]: Původně jsem něco takového chtěla napsat 18.6., až to skutečně bude 11 let, ale téma týdne, minulost, mě trochu svedla k tomu, abych tenhle nápad zrealizovala už teď. Chtěla jsem jí vzdát hold, protože teprve teď jsem jí skutečně všechno odpustila a oprostila se od tíživých skutečností, které mne zejména trápily v létě.

[5]: Víš, já si představuji, že na konci duhy jsou všichni naši milí zemřelí. Vlastně tomu věřím. Nechci se přiklánět k Nebi nebo Peklu, už jen proto, že by sestra byla v Pekle... :-) Konec duhy je prostě krásnější...

Děkuji vám všem, i za ní.

7 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 21:18 | Reagovat

Rozplakala jsem se.

[6]: Proč na moje narozeniny? :-(

8 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 21:19 | Reagovat

Úplně mě zamrazilo. Já nechci, aby to bylo ten den.
Napsala jsi to krásně, Fée!

9 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 23. dubna 2012 v 21:55 | Reagovat

Krásně napsané.
Člověk si ani neuvědomuje že lidé kteří tohle zažili jsou mezi námi. Ach jo...

10 presage presage | Web | 25. dubna 2012 v 15:38 | Reagovat

Ty bláho, devět knížek měsíčně, to je slušný výkon ;) mě se hromadí na poličce tolik knížek, které si chci přečíst a vůbec na to nemám čas :D

11 Andie Andie | Web | 26. dubna 2012 v 22:39 | Reagovat

Tak krásně  napsané, že to prostě nemůže být vymyšlené..

12 Fée Fée | Web | 27. dubna 2012 v 13:02 | Reagovat

[11]: No, bohužel to taky vymyšlené není

13 Trrr Trrr | 27. dubna 2012 v 20:40 | Reagovat

to je o tvé sestře? tak to je mi líto!

14 Gooverka Gooverka | Web | 29. dubna 2012 v 13:59 | Reagovat

Při psaní článku jsem Čapka zrovna dočítala, jeho kapsy jsou naprosto skvělé. Bílá nemoc třeba také ale RUR mě třeba nezaujalo :))

15 Lufristia Lufristia | 29. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

Je tu s tebou, Vílečko. Chrání každý tvůj krok a pláče pokaždé, když pláčeš ty. Ale také se vždy směje, když se směješ ty.
Byla by na Tebe hrdá. A z celého srdce tě miluje, ať už se její duše zatoulá kamkoliv.

16 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 23. května 2012 v 20:32 | Reagovat

Tys mě dohnala k slzám ... Člověku se ani nechce věřit, že je to reálné. Namlouval jsem si "Tak třeba je to jen povídka", ale pak jsem četl tvé komentáře tady a ... je mi to líto. :-(

17 Fée Fée | Web | 24. května 2012 v 19:31 | Reagovat

[16]: Rozplakat jsem fakt reálně nikoho nechtěla. Ani já už nebrečím, je to kupa let. Spíš jsem si teď začala různý věci uvědomovat.
Zas kdyby to nebylo reálné, asi by to nemělo takový efekt...

(Zním možná cynicky, ale to je moje jediná osobní obrana)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.