Po špičkách

2. února 2014 v 20:16 | Fée |  Barevné dny
Ticho ve mně, v tobě, v nás. Sklopit řasy, zacuchaný prameny vlasů sfouknout do dlaně. Dýchám, tedy jsem.
Takhle nějak to bylo?

Vzpomínám na to hezký a je mi z toho všelijak, ale pak si vzpomenu na to, že jsem nikdy nebyla ta první, že vždycky byla "sestra a pak já", "kamarádi a pak já", "škola a pak já", "něco a pak já". To asi znamená, že se mi do hlavy znovu vkrádá rozum. Dívám se na to střízlivěji. I když mi chybí. Štastní bychom nebyli. To by mě musel mít rád takovou, jaká jsem, se všemi chybami.
A přátelé taky nebudeme, protože... Protože si to myslím, tak. Protože se mi nechce věřit na planá slova o tom, že chceme zůstat v kontaktu. Nebude to takový. Už ne.

Jsem malé vílí, jdu za štěstím. Buddhismus mi dává vnitřní klid, ale nemůžu se jím řídit stoprocentně. Už mám zase chuť na nový začátky a nový věci. Už jsem skoro šťastná, když mi zrovna není večer smutno. Opakuju si, že mu nechybím a ve svém životě mě nepotřebuje. Můžu to mít taky tak. Mám kolem sebe skvělé lidi a on byl jen nezanedbatelná epizoda. Přišel a zas odešel.

Krok sem, krok tam. Do neznáma i do známa. Za štěstím či neštěstím. Uvědomuju si prostě hrozně moc věcí. Ale jedno vím jistě - brečet už nebudu.

Sbírám ze země kousky sebe a skládám je zase dohromady. Jde to ztuha, ale už jsem skoro u cíle.
Buďte šťastni, já taky budu a chvílemi i jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | Web | 2. února 2014 v 20:27 | Reagovat

Ahoj! Práve som založila novú RPG stránku a budem veľmi rada, ak sa prídeš pozrieť. RPG je na tému "niečo ako Hunger Games, ale v 12. storočí" :D

2 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 12. února 2014 v 21:33 | Reagovat

[1]: Víš kam s tím máš běžet, že?

Život jde dál. Tak jo, budu ti držet palce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.